SOUKROMÉ ŠKOLY NEJSOU PRO STÁT DRAŽŠÍ. PRÁVĚ NAOPAK.

S velkým znepokojením jsme zaznamenali vyjádření premiéra Andreje Babiše, který v souvislosti se státním rozpočtem položil otázku, proč stát dává přibližně 20 miliard korun ročně soukromým a církevním školám.

Na začátek trocha počítání

Rádi bychom proto do této debaty přidali několik čísel a pohled školy, která je součástí českého vzdělávacího systému stejně jako školy obecní či krajské.

• Podle posledních zveřejněných údajů ČSÚ činily v roce 2024 veřejné výdaje na základní vzdělávání v průměru 138 200 Kč na jednoho žáka ročně.
• Normativ MŠMT pro rok 2026 pro žáka plně organizované soukromé základní školy činí 88 680 Kč ročně.
• Rozdíl je tedy přibližně 49 500 Kč na jedno dítě za jediný rok.

A přestože jde o čísla z různých let a nelze je tedy porovnávat korunu proti koruně, ukazují jednu důležitou skutečnost: vzdělávání dítěte v soukromé škole rozhodně není pro veřejné rozpočty dražší.

Co si hradí soukromé školy z jiných zdrojů než normativů

Soukromá škola si přitom sama musí zajistit to, co veřejné škole vedle prostředků státu zajišťuje její zřizovatel. Nemáme obec či kraj, který by nám poskytl budovu, financoval opravy, vybavení a dorovnával provozní náklady.

A pokud chceme mít menší počet dětí ve třídách, více pedagogů, individuálnější přístup, kvalitnější vybavení nebo více didaktických pomůcek, stát nám na tuto vyšší úroveň služby žádné zvláštní peníze neposílá. Rozdíl hradí škola a především rodiče prostřednictvím školného.

Co by tedy znamenalo zrušení státního financování soukromých škol?

Peníze by nezmizely spolu s dětmi.

Děti mají povinnou školní docházku a vzdělávat se budou dál.

Soukromé školy by musely výpadek státního financování promítnout do školného, nebo svou činnost ukončit. V případě ZŠ Radostná by úplné nahrazení státního normativu znamenalo školné přesahující 170 000 Kč ročně za jedno dítě.

Pro velkou část rodin by taková částka byla nedostupná.  Jejich děti by se proto vrátily do veřejného školství – kde jejich vzdělávání opět zaplatí stát, obce a kraje. Podle dnešních veřejných výdajů navíc vyšší částkou, než jakou stát poskytuje na jejich vzdělávání v soukromé škole.

Proto považujeme představu, že zrušením financování soukromých škol stát jednoduše „ušetří 20 miliard“, za velmi zavádějící.

V případě výrazného snížení nebo dokonce zrušení normativů soukromým školám by stát náklady na vzdělávání  dětí ze soukromých škol tedy nezrušil. Pouze by je přesunul jinam.

A je tu ještě jeden důvod, proč považujeme pluralitu školství za důležitou.

Soukromé školy nejsou nepřítelem veřejného školství. Jsou jeho součástí.

Soukromé školy jsou často průkopníky změn a inovací

Právě mezi nimi najdeme řadu škol, které dlouhodobě hledají nové cesty vzdělávání – pracují s heterogenními skupinami, projektovou a badatelskou výukou, kompetenčním pojetím vzdělávání, individualizací nebo novými organizačními formami výuky.

Mnohé postupy, o kterých dnes mluví nové RVP jako o budoucnosti českého vzdělávání, jsou v řadě těchto škol každodenní realitou už mnoho let.

Nechceme vychovávat děti, které pouze reprodukují naučené informace.

Chceme vychovávat samostatně myslící mladé lidi, kteří umějí informace hledat, ověřovat, propojovat, spolupracovat, argumentovat, převzít odpovědnost a vytvořit si vlastní názor.

A přesně proto by měl stát podporovat různorodost vzdělávacích cest, nikoli rozhodovat, že jedno dítě má nárok na veřejné prostředky na své vzdělávání a druhé nikoli jen proto, že jeho rodiče zvolili jiného zřizovatele školy.

Soukromou školu si mohou rodiče zvolit.

Povinné vzdělávání ale zůstává veřejným zájmem bez ohledu na to, kdo školu zřizuje.

Proč je napadáno školství, když stejný princip funguje i v dalších sektorech?

Podobný princip považujeme v jiných oblastech za naprosto samozřejmý. Soukromá nemocnice nebo soukromá ordinace také nepřestává mít nárok na úhradu zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění jen proto, že ji neprovozuje stát, kraj či obec. Veřejné prostředky totiž nesměřují k vlastníkovi zařízení proto, že je soukromý či veřejný, ale slouží k úhradě služby poskytované občanům.

Podobně stát podporuje z veřejných prostředků i soukromé subjekty v dalších oblastech, například v zemědělství, pokud jejich činnost naplňuje cíle veřejné politiky.

Proč by tedy právě ve vzdělávání mělo platit, že veřejné peníze náleží dítěti pouze tehdy, pokud chodí do školy zřizované obcí, krajem nebo státem?

Soukromá škola je součástí vzdělávací soustavy, podléhá státním pravidlům a kontrole a zajišťuje dětem vzdělávání, které by jinak musel zajistit veřejný systém.

Za jednatelky ZŠ Radostná

Jana

Zdroje čísel: Český statistický úřad – Výdaje na vzdělávání 2024; MŠMT – Normativy neinvestičních výdajů soukromých škol a školských zařízení pro rok 2026.