Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.

— Jan Amos Komenský

Mgr. Jana Vlková

Mgr. JANA VLKOVÁ

zakládající člen, jednatelka a ředitelka školy

jana.vlkova@zsradostna.cz
tel.: 725 932 763

Vlastně jsem ve škole neměla problémy, po základce jsem šla na víceleté gymnázium. Nějak jsem se vyrovnala s tím, že ve škole se moc člověk nemá ptát, že se musí sedět v klidu, že má nosit samé jedničky. Občas jsem se nabiflovala něco, čemu jsem nerozuměla, jen abych měla jedničku, nejhůř dvojku.
Co mi nejvíc vadilo? Neustálé srovnávání s mojí starší sestrou, která má naprosto jiné zájmy a talenty než já.  Učitelé jako by to neviděli. A doma občas taky nějaké to srovnání a hodnocení padlo.
Až s narozením mých dětí jsem si naplno uvědomila, že to jde dělat jinak. Že jde respektovat odlišnosti, že jde posílit silné talenty a není třeba ze všech dělat průměr. Že je v pořádku ozvat se, když něčemu nerozumím, nebo mám jiný názor. A že na to mají právo děti i dospělí. A že škola nemá zabít chuť objevovat, ale má ji podpořit a posilnit.

Helena Lánská

Ing. HELENA LÁNSKÁ

zakládající člen, jednatelka, třídní průvodkyně 1. trojročí

helena.lanska@zsradostna.cz

tel.: 724 300 721

Ve škole mě bavila biologie a čeština a věřila jsem, že mi nejdou jazyky a matematika. Z jednoho vysvědčení se na mě směje jediná trojka mezi výbornými právě z matematiky a z maturitního vysvědčení na mě z angličtiny kouká dvojka a nedůvěra angličtinářky. K čemu ta čísla jsou, to nevím, ale právě tyto dva obory se pro mě později a na dlouho staly klíčové. Po roce stráveném v Británii jsem se domů vrátila obohacená o pár přátel, mnoho zážitků a doživotní znalost tohoto jazyka. Následně jsem zjistila, že matematika mi nejen jde, ale také mě baví. Vystudovala jsem ekonomii a mnoho let se jí také profesně věnovala. Posláním učitelů a školy není hodnotit, na co dané dítě má či nemá či jak na tom ve vztahu k někomu či něčemu je. Ani není úkolem předjímat jeho budoucí úspěšnost a směřování. Záměrem je provést dítě základy vzdělanosti tak, aby samo své talenty a dary v sobě objevilo a rozvíjelo. A aby je nehledalo jen na akademické půdě. Navíc naše zájmy a zaměření se v životě mění, ale o hnací motor zvaný vnitřní motivace potřebujeme pečovat celý život. Stejně jako o vnitřní soulad a život v radosti.

Hana Vašková

MGR. HANA VAŠKOVÁ

zakládající člen, spolutvůrkyně pedagogické koncepce a metodička školy

hana.vaskova@zsradostna.cz
tel.: 605 241 309

Jsem hrdou absolventkou vesnické malotřídní školy a vesnických dobrodružství k tomu přidružených. O několik dalších škol a pár let životní i učitelské a lektorské praxe dále jsem se stala propagátorkou vzdělávání ve věkově smíšených skupinách. Smysluplnější a životnější uspořádání jsem dosud nepotkala.

Mé vlastní děti i děti “zapůjčené” prostřednictvím jeslí, školky, školy a terapeutické práce mě přesvědčují, že nakonec každé dítě má své speciální vzdělávací potřeby a svou individuální cestu k poznávání světa. Všechny od nás dospělých potřebují pevné hranice, podporu, lásku a nabídku možností.

Čerpám z přístupu Marie Montessori a systému Respektovat a být respektován, nejvíce ale ze života. Objevuji čím dál víc věcí, které bude třeba zkoumat, dá se to nazvat velkou zvědavostí i myslí začátečníka. Nenápadně se snažím, aby byli introverti mezi námi slyšeni.

Mgr. Soňa Paleta

průvodkyně 2. trojročí

Vystudovala jsem PedF UK (Učitelství pro MŠ) a FF UK (Kulturologie). Pedagogickou praxi jsem získala jako učitelka v MŠ Hořovicích, trenérka tenisu dětí a mládeže a coby máma od dvou dospívajících dětí.

Ještě před 4 lety by mě ani ve snu nenapadlo, že půjdu do školství. Jenže mé pracovní tempo na volné noze (produkční, hudební manažerka, redaktorka, copywriterka) bylo řadu let zběsilé. Řekla jsem si dost a tentýž den narazila na inzerát, že se hledá na půl roku záskok do školky. Chtěla jsem si jen odpočinout a vrátit se do rozjetého vlaku. Ale. Chytlo mě to a já zůstala.

Ačkoliv je práce ve školce krásná a měla jsem osvícené vedení, které fandí alternativním přístupům, za časů koronaviru jsem si uvědomila, že potřebuji mít děti více jako parťáky. Společně objevovat, bádat, debatovat, chybovat, řešit a učit se novým věcem.

Mým cílem je připravit děti na stále rychlejší proměnlivost budoucího světa. Chci klást důraz především na rozvoj tzv. soft skills. Nacházet a podporovat jejich nadání a talenty. Posilovat jejich osobnost a respektovat individuální potřeby. A pokud se mi vedle toho podaří v nich probudit zájem o okolní svět, o kulturu a umění, chápat souvislosti a ukázat, že čeština je krásná a hravá a lze si ji zamilovat, ovládat a porozumět jí i bez dokonalé znalosti větného rozboru či vyjmenovaných slov, cíl byl splněn.

Inspirují mě alternativní přístupy, příroda, nové technologie, pocity, selský rozum a děti samotné. Jsem extrovertní introvert. Ráda cestuji a ještě raději jsem doma. Jsem knihomolka a grafomanka. Miluju srandu, muziku, les, mraky, ticho a tanec se zavřenýma očima. Procházky se psem a mazlení s kočkou. Taky filmy, divadlo, moderní umění a architekturu. Baví mě vzdělávat se a jít do hloubky. Fascinuje mě svět dětí, změněné stavy vědomí a život sám.

Jsem připravená být dětem nejen průvodkyní, ale i partnerkou a důvěrnicí. Tou, která společně s nimi, s vámi rodiči a Radostnými kolegyněmi pomůže dětem při hledání té jejich Cesty.
Těším se!

Ing. Renata Pilařová

asistentka pedagoga, družina

Jsem stále na začátku. Stále se učím. Myslela jsem si, že až vychodím všechny ty školy, které jsem si vybrala, budu už všechno vědět a všemu rozumět. Že budu dospělá a dospělí si přece se vším vědí rady a všemu rozumí a všechno ví. S příchodem mých vlastních dětí jsem pochopila, že to nikdy neskončí, že učit se musím stále a nikdy nebudu u konce, že učení je smyslem celého mého života, je to nekonečný proces. Učím se jak být v souladu se sebou, učím se naslouchat druhým, učím se hrát na piano a zobcovou flétnu, učím se číst noty (je to velmi těžké), učím se zpívat, naučila jsem se, že každý máme svou pravdu a svůj pohled na svět.

Chtěla bych dětem předávat, že se mohou naučit cokoliv, pro co se rozhodnou, cokoliv o co mají zájem, že to není někdy snadné, že stojí za to vytrvat, i když se nám zrovna nedaří se posunout dál. Chtěla bych děti jejich procesem učení provádět tak, aby pochopily, že stojí za to se učit, že nám to přináší radost a uspokojení. Chtěla bych dětem předat, že cílem učení není být lepší než někdo druhý, že cílem není dobré hodnocení nebo dobré známky, že cílem učení není, aby mě maminka a tatínek či paní učitelka pochválili a měli ze mě radost, ale že cílem učení je, se to či ono naučit!

Iveta Holasová

asistentka pedagoga

Absolvovala jsem běžné školství, mým oborem bylo zdravotnictví. Po narození mých synů jsem zjistila, že nejlepší cesta ke spokojenému dítěti jsou věci kolem nás, láska, pochopení.Baví mě poznávat dětský svět. Ony se učí ode mne a já od nich. Je to vzájemné a obohacující. Tím jsem došla k závěru, že mě neskutečně baví být dětem průvodcem při objevování světa.

Alice - asistentka ve 2. trojročí

Alice Jaegerová

asistentka pedagoga

Jsem člověk otevřené mysli. Ráda poznávám nové věci a naslouchám jiným pohledům na svět. To mě také přivedlo ke studiu sociální a kulturní antropologie, kde jsem měla možnost se seznámit blíže s různými kulturami. Cestování je z tohoto pohledu pro mě velmi obohacující stejně tak jako práce s dětmi. Každé dítě je pro mě takový malý svět, který stojí za to objevovat a učit se od něj. Věřím, že každý žije v té své “realitě” a abysme si navzájem dokázali porozmět, je k tomu nutná snaha vidět věci jinak a nesoudit. Jednoduše jen vylézt z té své ulity. Mé čtyři vlastní děti stejně tak jako školní půjčené děti mi to každý den ukazují a to mě baví a posouvá dál.

Mgr. Anežka Beščecová

průvodkyně na hudební výchovu

Jmenuji se Anežka Beščecová a s Vašimi dětmi se budu potkávat během uměleckých seminářů.

Pocházím z Hořovic, z rodiny, kde jsme se hudbě věnovali se všemi sourozenci. Myslím, že jsem umělecká duše a asi i proto jsem se během studia gymnázia rozhodla přejít na Pražskou konzervatoř – obor klasická kytara. Během studia jsem již velmi brzy začala pracovat ve velké pražské ZUŠ, kde nás bylo kolem deseti kytaristů, díky čemuž jsem získávala přehled o různých přístupech a možnostech výuky. Jelikož jsem ale vždy ráda pracovala s kolektivem (skauti Hořovice, výuka hudební nauky, tábory,..) začala jsem v dopoledních hodinách pracovat i v soukromé školce (dnes Genius školka), kde jsem měla na starosti umělecké činnosti a adaptaci dětí. Též pomocí hudebních aktivit spolupracovat na logopedické prevenci. Mateřskou dovolenou jsem měla možnost strávit v místě se skvělou komunitou, plnou mladých rodin. Díky všem kontaktům jsem si vyzkoušela montessori dílničky, lesní školku, a podobné. Díky snaze o rozvoj mých synů jsem se začala zajímat o alternativní školství. Během rodičovské dovolené se mi s kolegyněmi podařilo vybudovat komunitní hudební školu, kde jsme se zaměřili místo na soutěžní výkon spíše na kolektivní hraní – soubory, využití potenciálu i u dětí se studijními problémy, propojení uměleckých oblastí – hudba + estetika + pohyb – tanec, společné mezioborové projekty, pořádání rodinných projektových dní, apod. Po přestěhování do Berouna jsem si během rodičovské dovolené vyzkoušela i chvíli ve waldorfsky laděných jeslích a malý úvazek ve státním školství. 

Mám tři malé syny, kteří svým blonďatým rozcuchem připomínají Malého prince a já s nimi moc ráda objevuji “nové planety”. Jsou mými nejlepšími učiteli – baví mne s nimi objevovat svět, zažívat dobrodružství, učí mne chápat, jak je každé dítě originální, že ani na sourozence nelze uplatňovat jeden výchovný přístup. A protože i já se chci nadále rozvíjet, čeká mne studium speciální pedagogiky.

Ve volném čase ráda relaxuji s knihou, ukulele i kytarou, během pěkného filmu, nebo při divadelním představení. Vždy mě bavily latinsko-americké tance. Baví mě cestovat – klidně i jen po České republice, nejraději objevuji nová krásná místa.

Dane Klika

angličtinář

Rosemary Ličik

angličtinářka

Jiří Dřížďal

tělocvik

LENKA KOTKOVÁ, DiS.

zakládající člen, jednatelka, sekretariát školy

lenka.kotkova@zsradostna.cz
tel.: 777 814 847

S pedagogikou jsem se poprvé setkala při podávání přihlášky na pedagogickou fakultu. Tehdy to byla jen jedna z možností a mně to spíše táhlo k právu a veřejné sféře. Veřejnou správu jsem nakonec vystudovala a od pedagogiky se vzdálila. Při studiích mi ale vždy hodně chyběla volnost výběru toho, co mi dává v oboru skutečný smysl, nedostatek času strávený s těmi, jejichž výklad mi připadal opravdu hodnotný a předměty, které mi v mnoha ohledech připadaly, a nakonec se ukázalo, že i byly, prostě jen vatou, ztrátou času, který bych využila efektivněji. Zpět k pedagogice mě nakonec poslala rodičovská role. Touha nabídnout svým dětem lepší způsob, jak roky vzdělávání využít a jak si je také užít.  Vím, že to jde, je mnoho způsobů, jak dosáhnout cíle. Své schopnosti jsem se pak rozhodla přeci jen namířit k pedagogice, i když z trochu jiného směru. Stojím tak již podruhé u vzniku školy, která děti nejen vzdělává, ale také, pevně věřím, baví.

12-18 dětí ve skupině

6-9 dětí v ročníku

Učíme ve věkově smíšených skupinách- trojročí a dvojročí. Věříme, že tak je to přirozené a přínosné pro všechny.

Respektující přístup k dětem i rodičům

Učitel je partnerem dětí i rodičů, provází je vzděláváním, je pro ně k dispozici.

Nepřímé vzdělávání

Snažíme se udržet vnitřní motivaci a podporovat děti v objevování.